Jak na to

Zřídka jsme poznali člověka, který selhal, ačkoliv důsledně následoval naši cestu. Ti, kteří se nedokáží uzdravit, jsou lidé, kteří nechtějí, nebo se nemohou úplně podrobit tomuto jednoduchému programu. Obvykle jsou to muži a ženy, kteří jsou neschopní být upřímní sami k sobě. Takoví nešťastníci mezi námi jsou. Není to jejich chyba, zdá se, že se tak narodili. Chybí jim přirozená schopnost poznat a rozvíjet způsob života, který je založen na naprosté čestnosti. Jejich naděje je nepatrná. Existují také ti, kteří jsou postižení vážnými citovými a mentálními poruchami, ale mnozí z nich, pokud mají schopnost být upřímní, se dokáží uzdravit. Naše příběhy stručně odhalují, jací jsme bývali, co se přihodilo a jací jsme nyní. Teprve tehdy, když se rozhodnete, že vskutku chcete to, co vidíte u nás a budete ochotni jít do krajnosti, abyste toho dosáhli, dá se říci, že jste připraveni podniknout určité kroky. Nad některými z nich jsme se zarazili, zdálo se nám, že by se byl dal najít mírnější a snažší způsob. Ale nedal. Se vší naléhavostí vás prosíme, abyste začali poctivě a nebojácně již od začátku. Byli mezi námi ti, kteří se snažili přidržovat svých starých ředstav, ale výsledek byl nulový až do doby, kdy od nich absolutně upustili. Připomeňme si, že máme co dělat s  alkoholem, úskočným a mocným nepřítelem, jehož posláním je vás zmást. Bez pomoci je to na nás příliš. Ale existuje jeden, který má všechnu moc - je to Bůh. Budiž vám dopřáno nalézt Ho. Polovičatost nikam nevede. Když se dostavil rozhodující okamžik, požádali jsme ho o ochranu a vložili své životy do jeho péče s   úplným odevzdáním. Zde jsou kroky, jimiž jsme se vydali a jež jsou navrženy jako program uzdravení:

1.  Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem - naše životy začaly být neovladatelné.

2.  Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví.

3.  Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak ho my sami chápeme.

4.  Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sami sebe.

5.  Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb.

6.  Byli jsme zcela povolni k tomu, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady.

7.  Pokorně jsme ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.

8.  Sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublížili a kterým to chceme nahradit.

9.  Rozhodli jsme se provést tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolí, s výjimkou kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo.

10.  Pokračovali jsme v provádění osobní inventury a když jsme chybovali, pohotově jsme se přiznali.

11.  Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali my a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit.

12.  Výsledkem těchto kroků bylo, že jsme se spirituálně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním
alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech.

Mnozí z nás zaprotestovali: "Jaká to vyhlídka! To nemůžu dokázat!" Nenechte se odradit. Ani jeden z nás nebyl schopen dodržovat tyto principy
úplně perfektně, nejsme svatí. Cílem je, že chceme růst po duchovních liniích. Principy, které jsme zde sepsali, se staly vodítkem našeho vývoje. Naše tvrzení napovídá spíš o našem spirituálním pokroku než spirituální perfektnosti. Náš popis alkoholika, kapitola pro agnostiky a naše osobní předcházející a následující příběhy vyjasnily tři naléhavé myšlenky:

a)    Že jsme jako alkoholici neuměli zvládnout své životy,

b)    Že nás našeho alkoholismu nemohla pravděpodobně zbavit žádná lidská síla, a

c)    Že Bůh je toho schopen, je-li o to žádán.

Došli-li jsme k přesvědčení, že jsme u třetího kroku, který říká, že jsme se rozhodli předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, jak ho my chápeme, co tím vlastně myslíme a jak na to jít?

První předpoklad je, že dojdeme k přesvědčení, že jakýkoliv život řízený vlastní vůlí se těžko dá považovat za úspěch. Na tomto základě se téměř stále potýkáme s něčím nebo s někým, navzdory tomu, že naše pohnutky jsou správné. Většina lidí se snaží žít s pomocí vlastní síly. Každý je jako herec, který chce režírovat celé představení a do nekonečna se pokouší aranžovat osvětlení, scénu, balet a ostatní herce tak, aby to vyhovovalo jemu. Jen kdyby jeho aranžmá vydrželo, jen kdyby si lidé počínali, jak on si přeje, představení by bylo dokonalé. Všichni včetně jeho by byli spokojeni. Život by byl báječný. Náš herec dokáže být až virtuózní ve své snaze o úpravy. Často laskavý, ohleduplný, trpělivý, velkorysý, dokonce i skromný a plný sebeobětování, také dokáže být protivný, sobecký, egocentrický a nečestný. Ale jak už to s lidmi bývá, každý má pravděpodobně obě stránky povahy.

Co se obvykle stane? Představení se dost dobře nevyvede. A tak náš režisér začne uvažovat, že život k němu není spravedlivý. Rozhodne se snažit
se ještě víc. V následující příhodné situaci se ukáže ještě náročnější, nebo benevolentnější, podle toho, co situace vyžaduje. Přesto přes všechno mu hra nevyhovuje. A i když do jisté míry své chyby přizná, je mu jasné, že ostatní nesou vinu větší. Stane se rozhořčeným, plným zloby a sebelítosti. Co je základem jeho problému? Že by přes veškerou snahu být laskavý ke všem byl sobec? Nestal se jaksi obětí klamu, že si dokáže vydobýt uspokojení a štěstí tohoto světa, jen když se mu podaří tento svět správně řídit? Copak není ostatním hráčům jasné, co od nich žádá? A
jak zapůsobí jeho počínání na ně, neprobudí v nich přání odvety, pokusu utrhnout ze hry co nejvíc mohou? Nestal se, i ve svých nejlepších okamžicích, spíš režisérem zmatků než souladu? 

Náš herec je egocentrikem zaměřeným sám na sebe, jak to dnešní lidé s oblibou nazývají. Podobá se byznismanu v důchodu, který se v zimě povaluje pod floridským sluncem a stěžuje si na stávající poměry; nebo duchovnímu, který vzdychá nad hříchy 20. století; či politikům a reformátorům, kteří spřádají utopické sny o tom, jak by svět byl nádherný, kdyby jen se ostatní chovali tak, jak mají; podvodnému kasaři, který má dojem, že mu společnost křivdí; a alkoholikovi, který všechno ztratil a je přinucen být pod zámkem. Ať protestujeme, jak chceme, není většina
z nás zabrána sama sebou, svými rozmrzelostmi a svou sebelítostí? Sobectví - egocentričnost! Tam je, podle nás, kořen našich problémů. Vedeni různými druhy strachu, sebeklamu, sebezájmu a sebelítostí začneme být na překážku svým bližním, kteří si to nenechají líbit. Někdy nám ublíží zdánlivě bezdůvodně. Ale pokaždé zjistíme, že příčinou byla naše vlastní zištnost, která nás postavila do zranitelné situace.

Proto jsem přesvědčeni, že tvůrci svých problémů jsme v podstatě my sami. Alkoholik je, ačkoli si to snadno nepřizná, krajním příkladem, kdy se
umíněnost vymkne veškeré kontrole. Zbavit se svého sobectví, to je předpoklad k tomu, abychom nezahynuli. Toto nám umožní Bůh. Zdá se takřka nemožné zbavit se svého já bez Jeho pomoci. Mnozí z nás měli spoustu morálních a filosofických zásad, ale navzdory své snaze se podle nich nedokázali chovat. Přání oslabit svou egocentričnost pomocí silné vůle nepřineslo výsledky. Museli jsme požádat o pomoc Boha. Toto byl jediný způsob. Za prvé jsme si sami museli přestat hrát na Boha. Dále bylo nutné se rozhodnout, že Bůh se od nynějška stane ředitelem našeho životního dramatu. On je vedoucí činitel, my jen jeho zprostředkovatelé. On je otcem, my jeho děti. Mnohé velké ideje jsou jednoduché, a toto pojetí bylo klíčovým kamenem vítězné brány, kterou jsme prošli za novou svobodou.

Jakmile jsme upřímně zaujali toto stanovisko, přihodilo se mnoho pozoruhodných věcí. Našli jsme nového zaměstnavatele, který jsa všemocný, opatřil nám vše, co jsme potřebovali, pokud jsme mu zůstali nablízku a pečlivě prováděli jeho dílo. Řídíce se těmito zásadami, stávali jsme
se čím dál méně zaujatí sami sebou a svými malichernými plány a cíli. A čím dál tím více nás zajímalo, co můžeme životu poskytnout my. S     přívalem pocitu nové vzpruhy, těšíce se klidné mysli, s poznáním, že dokážeme úspěšně čelit životu a s vědomím přítomné Vyšší moci začal se vytrácet náš strach z dneška, zítřka i budoucna. Byli jsme znovuzrozeni.

Přistoupili jsme ke třetímu kroku. Mnozí z nás promluvili k našemu Stvořiteli, jak my ho jednotlivě chápeme: "Bože, nabízím se ti, abys se mnou
činil, jak žádáš. Zbav mne područí mého JÁ, abych byl lépe schopen vykonávat Tvoji vůli. Odstraň mé obtíže, aby vítězství nad nimi bylo svědectvím těm, kterým bych mohl být tvojí mocí, láskou a životní cestou nápomocen. Děj se vždy podle tvé vůle!" Než jsme podnikli tento krok, předem jsme rozvážili, zda jsme konečně připraveni odevzdat se do Jeho péče.

Přišli jsme na to, že je žádoucí, abychom podnikli tento spirituální krok s osobou, která má porozumění, jako je např. manželka, blízký přítel nebo
duchovní rádce. Ale než s někým, kdo by neporozuměl, je lépe se setkat s Bohem o samotě. Text promluvy jsme samozřejmě zvolili podle svého, jen když dal stejný smysl a my jej dokázali projevit bez zábran. Toto byl pouze začátek, ale výsledek se dostavil téměř okamžitě, jestliže jsme byli dost upřímní a pokorní.

Další velká akce spočívala v naší osobní očistě, o kterou se mnozí z nás nikdy nepokoušeli. Ačkoli rozhodnutí bylo samo o sobě důležitým a nezbytným krokem, nemělo by dlouhého trvání, kdyby nebylo následováno usilovnou snahou vysvětlit a odstranit naše vnitřní překážky. Alkohol byl pouhý symptom, bylo proto nutné, abychom objevili hlubší příčiny a okolnosti.

Začali jsme s osobní inventurou. Tím jsme přistoupili ke čtvrtému kroku. Podnik, který neprovádí pravidelnou inventuru, obvykle zkrachuje. Provést obchodní inventuru znamená nashromáždit fakta a na jejich podkladě pak dále jednat. Je to snaha zjistit skutečný stav zboží v obchodě. Jeden ze záměrů je objevit poškozené či neprodejné zboží a toto neprodleně a nelítostně vyřadit. Má-li být majitel podniku úspěšný, nesmí si namlouvat hodnoty jiné, než jaké skutečně jsou.

My jsme s našimi životy učinili přesně to samé. Vše jsme pečlivě roztřídili. Nejprve jsme prozkoumali závady, které zapříčinily náš nezdar. Po té, co jsme se přesvědčili, že to bylo naše vlastní ego, které nás zdolalo, vzali jsme to v úvahu a posoudili, jak se u nás projevovalo. Zlost způsobená pocitem, že je nám ukřivděno, ničí alkoholiky víc než cokoli jiného. Z této uražené zloby pramení mnoho chorob ducha, neboť jsme byli nejen mentálně a fyzicky nemocní, nemocná byla i naše duše. Po nápravě duševní se zlepší i stav mentální a fyzický. Abychom se mohli vypořádat s     různými nelibostmi, které cítíme vůči jiným lidem, institucím a principům, sepíšeme je na papír. Položili jsme si otázku, proč nás tak rozhněvali, a přišli jsme na to, že povětšinou proto, že se dotkli našeho sebevědomí, našich financí a osobních vztahů (zahrnující sex). Proto jsme byli uraženi nebo jsme se cítili ohroženi.

Na našem seznamu jsme uvedli, co nám vadilo a jak se to na nás projevilo. Dotýkalo se to našeho sebevědomí, pocitu bezpečí, ctižádosti nebo našich osobních či milostných vztahů?

Na upřesnění několik příkladů:

Co mi vadí na:                   Příčina:                                      Má nepříznivý vliv na:

Pan Brown            

Můj pohlavní život.

                Prokazuje přílišnou pozornost mé ženě         

Pohlavní život

                Prozradil jí, že mám milenku.

Zabezpečení.

                Brown chce převzít moje místo v kanceláři.     .

                                Sebeocenění (strach).

Paní Jonesová       Schválně mě přehlíží.           Osobní vztah

                Dále svého muže na léčení protože pil.

                On je můj přítel.

                Ona je drbna.

Můj zaměstnavatel              Nemá rozum, je nespravedlivý, panovačný, vyhrožuje, že mě vyhodí kvůli mému pití a zastaví moji výplatu.

Moje žena

 Hrdost.

                 Nemá porozumění a sekýruje.

                 Osobní pohlavní život.

                 Má ráda Browna

Zabezpečení (strach).

                  Chce přepsat dům na sebe

           Zpětně jsme probrali svoje životy. Neuchýlili jsme se k polovičatosti, byla nezbytná naprostá poctivost. Po skončení jsme se nad tím pečlivě zamysleli. Od počátku nám bylo jasné, že tento svět a jeho lidé byli často špatní. Ostatní nám často křivdili a tím to pro nás končilo. Protože nám obvykle křivdit nepřestali, měli jsme i nadále pocit, že je nám ubližováno. Někdy nás přepadly výčitky svědomí a tehdy jsme byli roztrpčeni sami na sebe. Ale čím víc jsme se vzpouzeli a snažili záležitosti napravit svým způsobem, tím víc se situace zhoršovala. Asi jako ve válce, kdy vítěz měl jen "dojem", že vyhrává, tak i naše triumfální momenty neměly trvání.

Je jasné, že život, který s sebou nese hluboký odpor k něčemu nebo k někomu, nevede jinam než k marnosti a neštěstí. Přesně do tohoto rozsahu, jak toto dopustíme, do té míry vyplýtváme čas, který bychom jinak mohli využít k něčemu užitečnému. Alkoholik, který nechce skončit v úpadku, si potřebuje udržovat a vylepšovat duchovní kondici a nemůže si dovolit nosit v sobě pocity odporu, zášti a zloby. Přišli jsme na to, že právě to je pro nás osudné. Neboť pokud v sobě živíme tyto pocity, jsme odříznuti od světa Ducha. Šílenství spojené s  alkoholem se navrátí a začneme opět pít. A začít je pro nás začátkem konce.

Jelikož chceme žít, musíme se osvobodit od všech pocitů zloby. Je nepravděpodobné, že by prospívaly normálním lidem, ale pro alkoholiky znamenají jed. Vrátili jsme se ke svému seznamu, neboť tam se skrýval klíč k  budoucnosti. Byli jsme připraveni podívat se na to z úplně jiného úhlu. Začali jsme si uvědomovat, že jsme závislí na všem kolem nás. A v tomto stavu špatnosti na nás páchané, ať už skutečné, nebo vymyšlené, nás zabíjely. Jak jsme tomu mohli uniknout? Bylo zřejmé, že se musíme naučit ovládat svoji zlobu. Ale jak? Samotné přání nestačí, jako nikdy nestačilo překonat alkohol.

Zvolili jsme tento způsob: Vzali jsme v úvahu možnost, že ti, kteří nám ublížili, byli pravděpodobně spirituálně nemocní. Přestože se nám jejich
chování a účinek, který na nás mělo, nezamlouvaly, připustili jsme, že jsou nemocní tak jako my. Požádali jsme Boha, aby nám pomohl, projevit jim stejnou snášenlivost, soucit a trpělivost, které bychom s radostí projevili nemocnému příteli. Když jsme se střetli s uraženou osobou, řekli jsme si: "Ten člověk je nemocen. Jak mu mohu pomoci? Bože, ušetři mě od hněvu. Nechť se děje Tvoje vůle."

Zdržíme se hádky nebo odvetné akce. K nemocným lidem se přece nebudeme takto chovat. Když ano, zničíme veškerou naději, že jim můžeme pomoci. Je nemožné pomoci všem lidem, ale když nic jiného, Bůh nám ukáže, jak zaujmout laskavé a tolerantní stanovisko ke každému člověku.

Vraťme se zpět ke svému seznamu. Přehlédněme křivdy jiných a odhodlaně přistupme ke svému chování. Kde jsme byli sobečtí, nečestní, starající se jen o své zájmy a kde jsme byli plni strachu? Navzdory tomu, že situace nebyla zaviněna pouze námi, ty ostatní jsme z toho úplně vynechali.     V čem spočívala naše vina? Inventura byla naše, ne těch ostatních. Jakmile jsme přišli na své chyby, hned jsme je zaznamenali - černé na bílém. Poctivě jsme připustili své chyby a byli ochotni dát své záležitosti do pořádku.

Povšimněte si, že slovo "strach" jsme dali do závorek v daných případech pana Browna, paní Jonesové, zaměstnavatele i manželky. Toto krátké slovo se nějak dotýká všech našich stránek našich životů. V něm vězelo zlo a rozpadající se vlákno, které protkávalo látku naší existence. Jemu se dá přisoudit všechno neštěstí, o kterém jsme si mysleli, že si je nezasloužíme. Ale nebyli jsme to my, kdo zavdal všemu příčinu? Strach se podle nás dá zařadit do stejné kategorie s kradením. Zdá se, že strach zapříčiní mnohem víc problémů.

Dopodrobna jsme svoje strachy rozebrali. Vypsali jsme je na papír navzdory tomu, že jsme v  souvislosti s nimi necítili žádnou zatrpklost. Ptali jsme se sami sebe , proč nás tento pocit neopouští. Mohlo to být proto, že naše sebedůvěra selhala? Sebedůvěra stačila do jisté míry, ale daleko to
s ní nešlo. Mnozí z nás byli velice sebejistí, ale to jim nepomohlo zbavit se strachu ani jiných problémů. Když naše sebedůvěra přerostla v     domýšlivost, situace se zhoršila.

Možná, že víme o lepší cestě. Teď stavíme na základně, jejíž podstata je důvěra a spolehnutí se na Boha. Důvěřujeme neomezené Boží moci radši než svému omezenému "já". Jsme na světě v roli jím předurčené. A do jaké míry činíme to, co si myslíme, že je od nás vyžadováno, do té míry je nám dopřáno čelit pohromám s vyrovnaností a s pokorou se na něj spoléháme.

Nikdy se neomlouváme nikomu za to, že spoléháme na svého Stvořitele. Můžeme se pousmát nad těmi, kteří si myslí, že spirituálnost je cesta pro slabé. Verdikt věků nám říká, že víra znamená odvahu. Každý věřící má odvahu. My Bohu důvěřujeme a nikdy se za něj neomlouváme. Ukážeme skrze nás, čeho je On schopen. Požádáme Ho, aby nás zbavil strachu a ukázal směr, kterým se máme vydat a okamžitě se začneme zbavovat
strachu.

A nyní něco o sexu. Mnozí z     nás potřebovali udělat v tomto směru generální opravu. Ale nade všechno jsme se snažili být v těchto otázkách rozumní. Až moc snadno se v tomto dá vykolejit. Lidské názory se zde liší do extrémů až někdy absurdních. Ozývají se hlasy, že sex je touha naší
nižší přirozenosti, základní potřeba rozmnožování. Pak jsou jiní, kteří volají o víc a víc sexu, kteří naříkají nad institucí manželství, kteří věří, že většina problémů se točí kolem sexu. Tvrdí, že ho není dost, nebo že to není ono. Jeho význam vidí ve všem. Jedni by člověku dovolili stravu okořenit, druzí by nás nejraději viděli na přísné dietě. My se do tohoto sporu nechceme plést a rozhodovat, jak si kdo v oblasti sexu počíná. My všichni máme problémy se sexem, je to lidská přirozenost. Co v tom můžeme dělat?

Posoudili jsme, jaké bylo naše chování v minulosti. Kde jsme byli sobečtí, nečestní nebo bezohlední? Komu jsme ublížili? Zavinili jsme neospravedlnitelnou žárlivost, podezření, rozhořčení? V čem jsme chybovali a co jsme měli místo toho udělat? Vše jsme sepsali na papír a prostudovali.

Tímto jsme se pokusili sestavit ideální zdravé stanovisko ke svému budoucímu sexuálnímu životu. Podrobili jsme své vztahy zkoušce a zeprali jsme se, kde jsme byli sobečtí. Požádali jsme Boha, aby nám pomohl utvářet naše ideály a pomohl nám také podle nich žít. Je dobře si vždy
uvědomit, že naše sexuální energie je Bohem daná, tudíž zdravá, neměli bychom ji užívat lehkovážně či sobecky, ale ani zatracovat nebo si ji ošklivit.

Ať už si vybereme jakýkoliv ideál, je důležité, abychom byli ochotni se k němu přibližovat. Musíme být ochotni provést odškodnění tam, kde jsme
způsobili škodu, ale jen tehdy, nezpůsobí-li toto počínání škodu ještě větší. Jinými slovy, zacházíme se sexem stejně jako s každým jiným roblémem. Při meditaci se zeptáme Boha, jak si v jednotlivých případech počínat. Jestliže opravdu chceme, správná odpověď se dostaví.

Bůh jediný může posoudit naši sexuální situaci. Nechat si poradit od jiných je často žádoucí, ale Boha ponechme, aby byl tím konečným znalcem. Střetneme se s  nejrozličnějšími názory na sex, ale vyhněme se ukvapeným názorům a radám.

Předpokládejme, že nedosáhneme ideálu, který jsme si vybrali a že klopýtneme? Mělo by to znamenat, že se půjdeme opít? Někteří lidé si to budou myslet. Ale to je jen poloviční pravda. Záleží na nás a na našich motivech. Jestliže litujeme toho, co jsme natropili, a máme poctivou snahu, aby nás Bůh zavedl k lepším věcem, dokážeme uvěřit, že nám bylo odpuštěno a že jsme z toho dostali ponaučení. Jestliže ale litujeme a pokračujeme v ubližování jiným, je jisté, že budeme pít. Toto není teorie, ale fakta našich zkušeností.

Shrnutí o sexu: Upřímně se modlíme o ideální vzor a o radu v každé nerozhodné situaci, o rozvážnost a morální sílu činit dobro. Jestliže se otázka sexu stane těžko zvladatelná, vrhneme se s větším vypětím na pomoc jiným. Soustředíme se na jejich potřeby a něco pro ně děláme. Tím se přestaneme zabývat sami sebou a naléhavá touha se utiší.

Pokud jsme byli pečliví ve své inventuře, zjistíme, že jsme zaznamenali pěkných pár řádek. Všechnu nelibost a vztek, které nás tíží, jeden po druhém rozebereme. A pochopíme, že k ničemu dobrému nevedou. Poznali jsme, jak velmi ničivými se mohou stát. Začali jsme se učit, jak být shovívaví, trpěliví a přátelští ke všemu, dokonce i k  našim nepřátelům, které vidíme jako nemocné osoby. Vypsali jsme všechny lidi, kterým jsme ublížili, a jsme ochotni se s minulostí vyrovnat, pokud je to v našich silách.

V  této knize se opakovaně budete dovídat, že víra za nás učinila to, čeho jsme sami nebyli schopni. Doufáme, že jste dospěli k přesvědčení, že Bůh může odstranit veškerou tvrdohlavost, která vám stála v cestě. Jestliže jste se již rozhodli a v hrubých rysech provedli inventuru svých handicapů, jste na správné cestě. Vyžadovalo to spolknout a strávit pěkný kus pravdy o sobě.